Medové výrobky

Med v historii

Pohádky a legendy přisuzují medu jedinečné výživné vlastnosti a léčivé účinky. Odjakživa byl opěvován jako afrodiziakum a elixír mládí. Dlouho před objevem včelařství si člověk doby kamenné začal cenit medu divokých včel pro jeho vzácnost a chuť

Egypt

Stará Egyptská legenda vypráví, že včely jsou oživlé slzy boha slunce RA. V těchto dobách byl med neobyčejně vzácný a drahý a byl určen jen privilegovaným osobám. Nejstarším památníkem egyptské medicíny je papyrus Kniha přípravy léků na všechny části lidského těla. V tomto lékařském dokumentu napsaném před 3 500 lety je uvedeno mnoho receptů, v nichž je obsažen med jako lék. Med byl rovněž součástí egyptského pohřebního kultu. V mnoha kulturách starověku byl med znamením plodnosti. Je také známo, že egyptská královna Kleopatra zdokonalovala svou pleť pomocí medových masek.

Čína

I ve starodávné indické medicíně AJUR VEDA (Kniha života) i v zákonech Manu se uvádí, že pomocí elixíru a diety, která obsahuje med a mléko, je možné prodloužit život člověka na 500 i více let. Starověcí Indové připisovali medu důležité a mnohostranné léčivé, profylaktické a posilňující vlastnosti. Jimi pojmenovaný lék „alternacia“, který dodával člověku radost a ochraňoval mládí, se připravoval hlavně z medu. Z hlubokého dávnověku pocházejí i informace o používání medu a vosku na léčebné účely v Číně.

Ve starém Řecku a Římě

Nejvyšší řecký bůh Zeus byl jako dítě živen medovou nymfou Melissou nektarem. Hippokrates aplikoval med jako lék proti horečce. Rovněž proslulí řečtí básníci Homér a Euripides doporučovali med pro jeho rozsáhlé léčivé účinky.

Pythagoras ve svých spisech o medicíně tvrdil, že med se vyznačuje různými léčivými vlastnostmi. Pythagorovi stoupenci se živili výlučně vegetariánskou stravou a medem. Ve starém Řecku sloužily jako prostředky léčení hlavně oběti bohu Aeskulapovi a užívání medu a hroznů. Hippokrates, největší reformátor starověké medicíny, úspěšně používal včelí med při mnoha onemocněních a sám ho také jedl. Legenda dokonce říká, že na hrobě Hippokrata se usadil roj včel, které produkovaly zvláštní med, léčící dětská onemocnění.

Také římští učenci se ve svých dílech zabývali včelami a včelími produkty. O chovu včel psal Marcus Terrentinus Varro a Vergilius. Včely a med také chválili Ovidius a Plinius starší. Římané dobře znali praktické využití medu a jeho konzervační účinky. Například čerstvě ulovené ryby nechávali nakládat do medu, aby se ryby při převozu nezkazily.

Ve středověku

Medu si velmi vážili i muslimové. Prorok Mohamed dokonce hrozil lidem, kteří pohrdali božími zákony, odnětím medu.

Úspěšně používal produkty včelařství i významný učenec střední Asie Abu Ali Ibn – Sina zvaný též Avicena. V jeho kánonu nacházíme desítky receptů, v nichž se používá včelí med nebo vosk. Legenda o milánském biskupovi Ambrožovi dokazuje, jaký význam měly včely a med pro staré křesťany. Když byl sv. Ambrož ještě malý chlapec, usedl mu jednou na obličej včelí roj. Včelky mu vlétly do ústa a krmily ho medem. Dokonce papež Urban VIII přijal včely do znaku svého rodu. Známí středověcí lékaři jako byl Paracelsus často předepisovali svým pacientům med.

Starodávné ruské pověsti vyprávějí o potulných slepých žebrácích, kteří vyléčili legendárního siláka Ilju Muromce, když „33 let seděl nečinně ve vesničce Karačarovo,“ a vrátili mu bohatýrskou sílu tím, že mu dali vypít „pohár truňku medového“

Již slova praotce Čecha na hoře Řípu nasvědčují tomu jaký význam byl přikládán medu v naší historii. „Toť jest ta země krásná, mlékem a medem oplývající.“ Již v 11. a 12. století vyvážely se do okolních zemí med, vosk a medovina ve velikém objemu, a v Praze se konaly speciální medové trhy. Na těchto trzích se prodával med i medovina..